2016
Hnojníky v hlavě
Svižná vztahovka odehrávající se opět v kulisách města Plzně. Byla-li Obora muflonů o nedospělých dospělých psána s kritickým humorem, Hnojníky v hlavě odrážejí krutou realitu dlouhodobých vztahů, nestojí-li na pevných základech mravních hodnot obou partnerů.On je zahlcen prací, Ona se "nudí" na mateřské dovolené. On si filozofuje, Ona mění plýnky. On je stále ve společnosti, Ona je sama.
To se má ale všechno brzy změnit...
2015
Příběh z loňského roku má již svůj název a lehce se rozrostl - O vytrvalém muži.
Po nedobrých zkušenostech s vydavatelem Obory muflonů nakladatelstvím Beletris, vydávám tento příběh sám. Omezený náklad pro knihovny, přátele a pár věrných čtenářů. K zapůjčení v Národní knihovně v Praze, Moravské zemské knihovně v Brně, Studijní a vědecké knihovně v Olomouci, Moravskoslezské knihovně v Ostravě. Dále pak také v rodné Plzni - a to jak v SVK, tak v Městské knihovně.
Začal jsem pracovat na románu, jež se odehrává v Plzni roku 2015. Hlavní postavou je On - muž středního věku žijící v domácnosti se svou ženou - Ona - a jejich dcerou - Malou. On přemýšlí, nad vším, co jde kolem. Má moře otázek, všímá si detailů, které ostatní přehlížejí a čas od času uvažuje, zda opravdu žije nebo je jeho život jen přeludem. Hnojníky v hlavě.
2014
Koncem října jsem se procházel lesem a napadl mne jeden úplně jednoduchý příběh, který jsem další den sepsal. Je sotva na půl stránky, ale opakovaně mne těší. Poslal jsem ho kamarádce Zuzce Lomičkové, nebude-li chtít k němu nakreslit pár stejně jednoduchých kreseb - tak uvidíme, co z toho vzejde.V červnu letošního roku vyšla novela Obora muflonů. Zakoupit ji lze jak u nakladatelství Beletris , tak u celé řady knihkupců. Debatovat o novele můžete také na facebooku.
Také jsem si začal dělat pár poznámek pro dvojknížku pro nejmenší - inspirací jsou mi má dítka Doubravka a Anežka...
2013
V průběhu necelého roku vznikla novela Obora muflonů, o které bych řekl asi toto:"Bar je bezedná studnice moudrostí i oplzlostí. Autor - barman v jednom z plzeňských podniků - posbíral některé z nich a vtělil je do osudů šestice mladých mužů - "muflonů".
Svižná, místy vtipná novela s notnou dávkou sexu není rozhodně čtením pro děti. Nejde sice o pornografii, ale text obsahuje řadu vulgárních výrazů, které všichni dobře známe, ale málokdy je říkáme nahlas. Jde o malou sondu do intimních zákoutí jednotlivců a jejich protějšků. Každý hraje nějakou roli, každý nosí masku, každý si šlape po štěstí."
Příběhy lesního království zaujaly tvůrce z České televize natolik, že si zakoupili práva, ale dle posledních zpráv pohádku točit nebudou.
Obzvlášť příjemné pro mne bylo psaní dvou textů na hudbu Jana Randy - Loučení a Nad starým hřbitovem.
2011
V roce 2011 jsem začal psát Rukopis - zatím žiji v domnění, že z toho bude historický román s prvky magie, ale kde "to" nakonec skončí, je i pro mne ve hvězdách.2010
Rok 2010 byl ve znamení počátků. Začal jsem psát svou první divadelní hru Nikdy nevíš. Jde o takový můj pokus, který stále není dokončen podobně jako námět na TV seriál Údolí laní, který pravděpodobně přepracuji do podoby novely.
Světlo světa také spatřila Pinta čokolády - příběh pro menší děti /8- 10 let/, který krásně ilustrovala Zuzka Kubíková. Ony vlastně vznikly příběhy tři, z nichž jeden se někam zatoulal a zbylé dva pravděpodobně spojím dohromady a zkusím pro něj najít vydavatele.
2009
Pravděpodobně do tohoto roku spadá leporelo o Plzni s názvem: Plzeňské putování - aneb toulky s vodníkem Plžbluňkem, které sem možná umístím ke stažení. Zatím zvažuji optimální formát.
Jde o pár vlastních malůvek plzeňských známých staveb (Katedrály sv. Bartoloměje, Radnice, Trestnice Bory, Podzemí, Měšťanské besedy, Velké synogogy, Hlavního nádraží ČD), po kterých provází postavička vodníka Plžbluňka.
Na jedné stránce je pochopitelně i zdobný znak města Plzně, na jiné se dozvíte něco více o samotném názvu města, který pro někoho nemusí být lichotivý, ale samotného vodníka tento výklad názvu vždy potěší.
2008
V květnu jsem dopsal pohádkový příběh pro starší děti Příběhy lesního království, který jsem chtěl vydat před narozením svého prvního potomka. Vzhledem k tomu, že termín porodu byl stanoven na začátek června, měl jsem docela honičku.
Aby mne při dopisování nic nerušilo, využil jsem pozvání do norského Stavangeru, kde jsem díky jazykové bariéře nebyl nikým rušen a psaní mi šlo pěkně od ruky.
V červnu jsem pak mohl do porodnice přinést čerstvý výtisk. Vydáno bylo pár desítek kusů, z nichž doma opatruji poslední dva, které schovávám pro naše dvě dcery. Titulní stránku nakreslila Lucie Stará - dnes Ondrušková
V srpnu pak vznikl překlad do srbštiny, o který se postarala Mara Bogdanović, kterou pohádkový příběh doslova nadchl. Dosud jej četlo několik set lidí a dle zpětné vazby se Maře opravdu povedl.